Metahistorie - Historická imaginace v Evropě devatenáctého století

Kniha Metahistorie vyšla poprvé roku 1973. Hlavní myšlenka Whiteovy analýzy historiků a filozofů dějin spočívá v tom, že historické dílo nikdy není objektivním zachycením toho, „co se skutečně stalo“. Historická fakta totiž historik uchopuje pomocí básnických, rétorických a narativních postupů, které v sobě implicitně nesou jistou obecnou představu o zákonitostech historie, o možnostech vysvětlení historických fakt, stejně jako o možnostech proměny společnosti (tedy ideologii). Právě za to, že analyzuje historická díla prostředky vyhrazenými doposud převážně dílům fikčním (v tom se nechává inspirovat třeba Giambattistou Vicem), sklízel White vždy ostrou kritiku. Podle kritiků totiž ignoruje rozdílný ontologický status fikčního a historiografického diskursu. Navzdory této kritice zůstává Metahistorie zřejmě nejvlivnějším dílem v oblasti metodologie historiografie, přinejmenším v druhé polovině dvacátého století.
Významné a rozsáhlé dílo amerického teoretika historiografie je brilantní analýzou historické metodologie devatenáctého století. White (nar. 1928) analyzuje poetickou a lingvistickou strukturu stylu historiků a filozofů, kteří psali o dějinách (Michelet, Ranke, Tocqueville, Burckhardt, Hegel, Marx, Nietzsche a Croce), a ukazuje, jak se metodologická struktura psaní o historii v průběhu devatenáctého století proměňovala. Whiteova kniha dnes patří k základním knihám literární teorie.